2 ženské sbory, op. 39 (Boleslav Vomáčka): Difference between revisions
m (Text replacement - "\{\{EdNotes\|(.*)\}\} \=" to "{{EdNotes|$1}} =") |
m (Text replacement - "\{\{Voicing\|(.*)\|(.*)\}\}\<br\> " to "{{Voicing|$1|$2}} ") |
||
Line 11: | Line 11: | ||
{{Lyricist|Em. z Lešehradu, R. Jesenská}} | {{Lyricist|Em. z Lešehradu, R. Jesenská}} | ||
{{Voicing|4|SSAA}} | {{Voicing|4|SSAA}} | ||
{{Genre|Secular|Unknown}} | {{Genre|Secular|Unknown}} | ||
{{Language|Czech}} | {{Language|Czech}} |
Latest revision as of 02:58, 3 July 2021
Music files
ICON | SOURCE |
---|---|
Midi | |
MusicXML | |
File details | |
Help |
- Editor: Jan Pallas (submitted 2014-05-14). Score information: A4, 20 pages, 593 kB Copyright: CPDL
- Edition notes: Score 9pp. parts 2+3+3+3pp.
General Information
Title: 2 ženské sbory, op. 39
Composer: Boleslav Vomáčka
Lyricist: Em. z Lešehradu, R. Jesenskácreate page
Number of voices: 4vv Voicing: SSAA
Genre: Secular, Unknown
Language: Czech
Instruments: A cappella
First published: 1912
Description:
External websites:
Original text and translations
Czech text
I. Modrý večer
Na oči duše závoj pad.
Pojd’ půjdem spolu do zahrad.
Tam v střîbře luny rozvíjí
se bílý zá liliî,
a víly k rytmům louten mdlých
tancují v dlouhých alejích,
kde dřîmou bájnî ptáci.
Vůně touží ze zahrad.
Pojď, půjdem hledat květy mát.
Druž vílî šîlí v tancích svých,
je teskno v dlouhých alejích.
A zámek v rouchu večera
se shlíží v hládi jezera.
před nîmž snî plameňáci.
Vždyť mužem spolu tancovat*
Pojď, půjdem spolu do zahrad.
V snech vodotrysky zpîvajî
Je modrý večer nad kraji.
Nech rozkvésti svůj zlatý smích
v orchideích a liliích.
II. To všecko je Tvé
To všecko, co mi okřîdluje duši
sny opájî a kropî pîsněmi,
co pod hvězdami v touženî mne vzrušî
a k nebi vznášîc táhne ku zemi,
to všecko čîm se srdce chvěje,
bušî, zasypává cestu růžemi,
to všecko je tvé!
Ty slzy, které měsic jenom vîdá
a vlny vzdechů prudké žaloby,
ty vzkazy, jichž se hlava neuhlîdá
ta světla, která čelo ozdobî,
to štěstî, jež se v prsou s bolem střîdá
a kdyby mohlo, úsměv dalo by.
Stin, který kmitne ve přeletu mým okem,
záblesk radosti, a cit, jîmž ani chvilku nenáležim světu,
ten osud, který nechci opustit,
byt’ slzou pálil ony růže v květu,
mé srdce, dokud nepřestane bit,
je tvé, srdce je tvé, mé srdce je tvé!