Jarní
Vesele skřivánek nad osením pěje,
a tam nad potůčkem fijalka se směje.
Ona se milostně k němu dolu shýbá,
a on ji uchopí, miluje a líbá.
Nese ji v objetí, dále s ní putuje,
že již u nás jaro krajinou zvěstuje.
Pomněnka
Ráda vídám růži, tu královnu květů,
jak se leskne krásou v odiv všemu světu.
Přece ale raděj v tichý háj zacházím
a skromnou pomněnku za ňadra si sázím.
Touha
1. Jak mne to táhne tam,
vy jasné hvězdy, k vám
nad hory výš a výš k milému nebi blíž.
2. Tam se můj zvedá zrak,
tam srdce pne se tak,
vysoko nad ten svět kéž možno zaletět.
3. Chtěla bych hned umřít
a tam, tam dále žít
s blahými přáteli, co mi zde pomřeli.
Žnecká
Ráno za chlaďounké rosy
chopte srpy, berte kosy,
nastaly nám žně;
žitko těžkých, zlatých klasů
čeká již na ženců chasu
v poli toužebně.
Kos a srpů jasné zvuky,
v to vázaček zpěvné hluky,
což to mile zní!
Který žnec se horka bojí,
mezi námi neobstojí,
ať to napřed ví.
Do stodol až pod pavezou
těžké snopy volky svezou;
až o obžinkách,
po koláči, po pletenci
dostanou ty švarní ženci
a on suchý hrách!
Czech text