The printable version is no longer supported and may have rendering errors. Please update your browser bookmarks and please use the default browser print function instead.
Tak od srdce na světě nikde mi skřivánek nezazpívá,
tak nikde nepohladí mne douškou mateří mez…
Můj ty chudobný kraji, kde hospodář dívá se, dívá,
co vykouzlit z klůcku té půdy, zda políčko, palouk či les…
Potůček pádí a hrčí, křepelka dukáty sčítá,
šumí a praskají klasy, jiskrami poset je luh.
Stařenka v plachetce bílé „k božímu slovu“ mne vítá,
„jako když anděla potkám“, ještě mi dolétá v sluch…
Vítej, Horácko milé! Kaliny, šípky a lísky,
javory, jeřáby rudé, o vás verše jsem psal!
Myslivny ztracené v lesích, v lipách schované vísky,
mechem zarostlé tváře rulových skal!